Rozhodly jsme se točit film o porodech – a ten je v naší zemi neodmyslitelně spojený s porodnicí. Zdálo se nám proto přirozené navštívit porodnice, natočit místa, kde se rodí, i způsob, jak se tam rodí, mluvit s lékaři, porodními asistentkami i rodičkami. Začaly jsme u pražských porodnic, které jsme považovaly za prototyp a vzor ostatních českých porodnic. Chtěly jsme se dozvědět, jestli jde spíše o moderní lékařská pracoviště s celosvětově uznávanými vynikajícími výsledky a vstřícným přístupem k rodícím ženám, nebo o nepřívětivá a zastaralá nemocniční zařízení, kde se žena mění v lepším případě v pasivní pacientku a v horším případě v nesvéprávný kus masa – neboť obě tyto charakteristiky lze při různých příležitostech na adresu zdejších porodnic zaslechnout.

        Oslovily jsme prakticky všechny pražské porodnice – a většina nám odpověděla. A pak nás čekalo spletité vyjednávání na několika frontách s velmi různorodými výsledky. Žádaly jsme o povolení natočit, jak se v dané porodnici rodí, tedy celý průběh porodu, nebo popřípadě alespoň prostory, kde se rodí, nejlépe s odborným doprovodem lékaře či porodní asistentky. To nám některé porodnice nakonec umožnily a my jim za to velmi děkujeme. Pro jiné však nebylo přípustné ani to, a tak jsme slevovaly dál až někam k jednomu záběru porodního sálu, ovšem i pak často bez výsledku.

        Neočekávaly jsme automatickou intenzívní spolupráci ze strany porodnic, ať už proto, že víme, jak jsou zdravotníci přetíženi prací a zodpovědností, nebo proto, že jsme o povolení k natáčení žádaly z ne právě autoritativní pozice studentek FAMU. Přesto nás překvapilo, jak bylo vyjednávání s některými z porodnic zdlouhavé a matoucí. Nepotýkaly jsme se s výslovným nesouhlasem, ale s několikaměsíčními průtahy, oddalovanými rozhodnutími a neodůvodněným zamítnutím navzdory průběžnému ujišťování ze strany porodnic, že vše je na dobré cestě. Dojem kafkovsky neproniknutelného světa, jakým na nás některé porodnice působily, by patrně nevznikl, kdyby s námi jiné, převážně mimopražské porodnice, nejednaly v kontrastu k tomu věcně, otevřeně, rychle a většinou i vstřícně. V důsledku toho je možné se o některých porodnicích dozvědět se na těchto stránkách jen nepřímo, z výpovědí žen, které tam rodily, nebo zdravotníků, kteří tam pracovali.

        Fakultní nemocnice Královské Vinohrady nám povolila natáčet přednášky z oboru porodnictví a praktickou výuku mediků, a zapůjčila nám instruktážní filmy o porodu z počátku devadesátých let, které zde slouží jako učební pomůcka. MUDr. Pokorný nás provedl porodním sálem a přilehlými prostorami, a poskytl nám rozhovor.

        Je to typ porodnice se zastaralými dispozicemi, neboť problematicky polohovatelné lůžko je zde umístěno uprostřed klasického vykachlíkovaného porodního sálu, plného přístrojů a dalšího náčiní. O intimitě nemůže být řeči i proto, že lůžka jsou tu dokonce dvě vedle sebe, oddělitelná pomocí tenkého závěsu. Ke klasickému vybavení patří i klasické vedení porodu v poloze vleže na zádech. Naproti tomu atmosféra, kterou jsme zde měly možnost zakusit, byla neagresívní a vcelku poklidná. Dojem skanzenu jsme ale patrně neměly jen my, protože celý porodní sál byl v době našeho natáčení před chystanou rekonstrukcí.

        Ve Fakultní Thomayerově nemocnici nám umožnili natáčení na porodnici a na oddělení šestinedělí, průvodkyní nám zde byla zkušená porodní asistenka. Tato porodnice se snaží vyjít rodícím ženám vstříc v rámci daných podmínek, které jsou vzhledem k tomu, že jde o památkově chráněnou budovu, u níž se nepřipouštějí větší stavební úpravy, dosti omezující. V malých úzkých pokojících tak najdeme moderní polohovatelné křeslo, na vykachlíkovaných stěnách obrázky a ve skladu porodní vaky, balóny a stoličky. Zaujala nás samostatnost a zdravé sebevědomí zdejších porodních asistentek - měly jsme dojem, že mají porod “v rukou” a nejsou jen pomocné asistentky lékařů, jako je tomu jinde.

        Spolupráce s porodnicí v FN Na Bulovce se rozvíjela nejslibněji. Dohodly jsme se s vedením porodnice na postupu, že na oddělení absolvujeme několikadenní stáž podobnou stážím mediků. A na základě této zkušeností napíšeme ve spolupráci s přiděleným lékařem bodový scénář dalšího natáčení, které by v případě souhlasu rodičky mohlo zahrnovat i kompletní průběh porodu.

        Stáž jsme skutečně absolvovaly a MUDr. Záhumenský, který nás měl pod svým patronátem, na nás působil velmi otevřeným a kompetentním dojmem. Vše se ale obrátilo po té, kdy došlo k odhalení námi neskrývaného faktu, že Gabriela souvisí s Na Bulovce ostře odmítanými aktivitami nezávislých porodních asistentek, neboli že se její fotka jako těhotné objevila na titulní straně časopisu vydávaného Unií porodních asistentek. MUDr. Záhumenský s námi sice ještě hovořil před kamerou, nyní ale již výrazně nesmířlivějším tónem, ale spolupráci nakonec ukončil poté, co se mu doneslo, že Gabriela své druhé těhotenství završila porodem doma. Tím skončila spolupráce, nikoliv komunikace, neboť MUDr. Záhumenský následně podal podnět do školy, aby Gabriele nebylo nadále dovoleno natáčet, čemuž škola nevyhověla.

        K tomu je třeba dodat, že Gabrielinu identitu ženy rodící z přesvědčení doma jsme nezastíraly, ale ani jsme na ni lékaře dopředu neupozorňovaly. Předpokládaly jsme totiž, že by to znemožnilo komunikaci již od počátku, neboť Bulovka je známá averzí k alternativním hnutím v porodnictví, jak dokazuje zrušení Centra aktivního porodu (více na www.pdcap.cz, kapitola historie) během působení MUDr. Záhumenského. Naším cílem bylo přispět k dialogu mezi znepřátelenými tábory zastánců konzervativního a alternativního přístupu a nechtěly jsme proto vystupovat rovnou z pozice příslušníka jednoho z nich. Svou roli v celém případu hraje i to, že Gabriela své první dítě porodila právě Na Bulovce a způsob, jakým se to odehrálo, ji vedl k rozhodnutí příště raději rodit doma. O této zkušenosti napsala článek do časopisu Respekt, což, jak se později ukázalo, ji v očích některých doktorů doživotně diskvalifikuje jako účastníka jakékoliv debaty o porodnictví, případně jako svéprávného člověka vůbec.

        Sama porodnice FN Na Bulovce patří k těm, které se snaží strohé nemocniční prostředí zlidštit a zintimnit. Porod stále vede lékař a jeho slovo je tu to zdaleka nejdůležitější. Problém je, že ve srovnání s Centrem aktivního porodu, v němž se dalo rodit přirozeně a přitom bezpečně, s jištěním odborného lékařského dozoru, působí současný stav Na Bulovce přinejlepším jako velmi vzdálená, neúplná ozvěna.


porodnice
porodni dum




Jozef Záhumenský 7 FN Vinohrady
Thomayerova Adam Houska 3
Brno Obilní trh  
© Morula,  Powered by @.