Snaha zlidštit kruté poměry v českých porodnicích se objevila už za komunismu. Připomeňme zde alespoň snahu lékaře Jiřího Šráčka, kterému se podařilo v roce 1980 prosadit přednášku Michela Odenta na 3. perinatologickém kongresu v Olomouci (článek na www.noseniedeti.sk) nebo znojemskou porodnici, kde od roku 1979 mohla být matka po porodu se svým dítětem v jedné místnosti (článek na www.rodina.cz).

        Po pádu železné opony se osvícenější porodnice inspirovaly učením slavných kolegů Frederika Leboyera a Michela Odenta , kteří bojovali za humanizaci sterilního západního porodnictví už od sedmdesátých let.

        Lékaři i porodní asitentky začali jezdit na stáže do zahraničí a na konci devadesátých let se porodním asistentkám podařilo na pražské Bulovce otevřít porodnické pracoviště, které bylo přátelské k matkám a dětem. Tamní Centrum aktivního porodu ale nakonec po neshodách s vedením nemocnice zaniklo.

        Mezitím postupně vznikají první neziskové organizace volající po humanizaci českého porodnictví (www.iham.cz,www.aperio.cz). Paralelně sílí informovanost matek a společný tlak vede k prvním změnám v porodnicích (ty jsou ovšem často redukovány na proměnu barev na porodním sále, „aby to tam vypadalo jako doma“).

        Direktivní přístup k rodícím ženám a jejich velmi omezená možnost volby zůstávají. Jedním z nejsilnějších argumetntů pro tuhou hierarchii, ovládající místní porodnice, je úspěšná snaha držet nízkou úmrtnost matek a dětí. Čísla jsou vynikající, ale potíž je v tom, že nemají žádnou přímou souvislost s omezením možnosti volby způsobu a místa porodu. Porodní dům Porodní výstava UMĚNÍ PORODIT A centrum PŘEDPORODNÍ KURZ BRNO, VRCHLABI


porodni dum
vystava UMENI PORODIT
predporodni kurs
vychodiska




Porodní dům U čápa Brno Obilní trh
© Morula,  Powered by @.